U Vilíka na návštěvě

Dnes jsme byli na návštěvě u Vilíka, vlastně Viliane, ze které teta vykrmila nádhernou kočku. Asi 2x těžší, než je Harry, jemná a hebká srst.

Takhle oba vypadali, když jsme je na podzim objevili za šopama:

Harry na sněhu a na jabloni

 

Mínus jeden

V neděli se ustálil počet  koček obývajících

 altán na 2. Do Valašského Meziříčí odcestoval Vilík. Doufám že se u tety zabydlí a že ho brzy budeme moci navštívit.

 

Zazimovali jsme houpačku . . .

 . . . a koťata toho hned využila jako novou hrací pomůcku a vyšplhala se po plachtě až na samotný vršek houpací konstrukce.

Když se koťata unavila, šla si schrupnou na dřeva.

Mínus dva

 Dnes jsme se rozloučili s Maggie a Kaťušákem, kteří přes přestupní stanici Fulnek zamířili do Jižních Čech.

Šťastnou cestu a ať se vám v novém domově líbí!

Řádíme

 Když se dostaneme k sušené trávě, jsme jak utržení ze řetězu. 

Naše máma jenom nevěřícně zírá na to naše řádění v listí a suché trávě.

Když začne zábava váznou, snažíme se nenápadně proplazit dovnitř domu.

Vyfasovali jsme vlastní misku na vodu!

 Protože jsme ji chodili upíjet z hrnců našim nočním sousedům běžcům a ti z toho byli ve stresu.

Dole není dvouhlavá kočka, ale Vilík (mourovatá kočička vpředu) a Kaťuše (mourovatý kocourek vzadu) zkoušejí misku na vodu.

Kaťuše/šák- snad budoucí Jihočech

Vilík

Kaťušák u misky:

Maggie to u misky moc nebavilo. Už asi přemýšlí, kde jsou Jižní Čechy.