Obrázky z Rychlebských hor

V jednom činném lomu . . .

. . . a u jednoho zatopeného lomu:

V Bílé vodě ( chystám se  přečíst stejnojmennou knížku  o útlaku řeholnic komunistickým režimem,  která bohužel dorazila až po příjezdu z dovolené).

Ve městě Jeseník:

Lipová lázně - budovatelský památník s úryvky projevu Klementa Gottwalda zde stojí dodnes.

Zrekonstruovaná budova Tančírny v Račím údolí.

Kaple sv. Antonína Paduanského 

V Javorníku zachycen tandem českých a polských policistů:

Všudypřítomné třešně a višně:

 

Zřícenina zámku Kohout a zaniklé sudetské osady

zřícenina zámku Kohout

Po poválečném odsunu  německých obyvatel ze sudetských osad Rychlebských hor zůstalo v krajině už jen pár hmatatelných důkazů o jejich tehdejší existenci. Ruiny zbořených domů a původní odrůdy ovocných stromů, které se  pár nadšenců  snaží zachránit roubováním.

Do bývalé osady Hřibová nevede žádná polní ani lesní cesta, vodítkem nám byly vyjeté koleje v lučním porostu. 

Asi jediné viditelné ruiny z posledního stavení osady Hřibová jsou vlevo dole a dále pak na následujících obrázcích:

zbořeniště v osadě Hřibová

zbořeniště v osadě Hřibová

ruiny v osadě Hřibová

To v osadě Zastávka to bylo jiné. Členové hnutí Brountosaurus se snaží osadě vdechnout nový život.

Kosí louky, pečují o původní odrůdy stromů, roubují ze starých odrůd nové stromky a k tomu si zde vytváří provizorní zázemí.

osada Zastávka

V osadě Zastávka:roubované stromky, vyčištěný vchod do sklepa jednoho z domů, staré dveře

Bývalé sudetské osady Zastávka a Hřibová jsou těsně vedle sebe a vypravili jsme se do nich z obce Uhelná.

Do osady Annín jsme šli den předtím z obce Kobylá nad Vidnávkou. Foukal velice silný vítr a polní cestu vedoucí do Annína lemovala spousta ovocných stromů, hlavně třešní:

Níže na obrázku vlevo je vidět jediné zbořeniště bývalého Annína:

Kaple Sv.Josefa v Anníně byla zcela zrekonstruována:

Z Kobylé nad Vidnávkou na Venušiny misky

Je to už čtvrtý den, kdy se nemůžu válet doma na gauči a čekat, než se pánečci vrátí z práce. Vycestovali jsme někam, kde pořád fouká vítr a celý den musím běhat za pánečky trávou, lesem nebo po asfaltu.

Moje taktika, že si lehnu pod auto a nevylezu,  moc nezabírá, vždycky mě nějak vytáhnou, odvezou na neznámé místo a pak za nimi musím běžet a hlídat si je, aby se mi neztratili.

Kobylá nad Vidnávkou

Dnes mě vyložili v nějaké vesnici a slyšela jsem, jak se baví o tom, že most, přes který se podle mapy měli dostat na druhý břeh, strhla voda, a nejbližší lávka přes řeku měla pěším vstup zakázán.

Přesto mě páneček vzal na  ruce a přešel se mnou přes lávku, a pak nás následovala i panička.

Kobylá nad Vidnávkou

Prošli jsme vesnicí a za nádražím se vydali po směrovkách, které ukazovaly na Venušiny misky.

Všude byly jen samá pole, žádné stavby a nikde ani živáčka.

Když jsme museli procházet vysokou travou, nesl mě páneček na rukách tak, abych mohla kontrolovat paničku za námi. Vítr a vysoká tráva  není dobrá pro mé vykulené oči, už jednou jsem z toho dostala oční zánět.

V lese už tolik nepražilo slunce a nebyla tam vysoká tráva, takže se mi šlo daleko lépe a vystoupala jsem až k vrcholu skal k Venušiným miskám

Cestou zpátky už jsem opakovaně poleháváním v trávě dávala najevo, že se mi procházka vůbec nelíbí a daleko raději bych se opět válela doma na gauči. 

Terry

Při návratu k autu jsme míjeli železniční koleje, které zničila loňská povodeň.

Teď už ležím na pokoji, odpočívám a děsím se toho, kam mě zítra pánečci přes můj odpor vyvezou.

Terry