Je to už čtvrtý den, kdy se nemůžu válet doma na gauči a čekat, než se pánečci vrátí z práce. Vycestovali jsme někam, kde pořád fouká vítr a celý den musím běhat za pánečky trávou, lesem nebo po asfaltu.
Moje taktika, že si lehnu pod auto a nevylezu, moc nezabírá, vždycky mě nějak vytáhnout, odvezou na neznámé místo a pak za nimi musím běžet a hlídat si je, aby se mi neztratili.
 |
| Kobylá nad Vidnávkou |
Dnes mě vyložili v nějaké vesnici a slyšela jsem, jak se baví o tom, že most, přes který se podle mapy měli dostat na druhý břeh, strhla voda, a nejbližší lávka přes řeku měla pěším vstup zakázán.
Přesto mě páneček vzal na ruce a přešel se mnou přes lávku, a pak nás následovala i panička.
 |
| Kobylá nad Vidnávkou |
Prošli jsme vesnicí a za nádražím se vydali po směrovkách, které ukazovaly na Venušiny misky.
Všude byly jen samá pole, žádné stavby a nikde ani živáčka.
Když jsme museli procházet vysokou travou, nesl mě páneček na rukách tak, abych mohla kontrolovat paničku za námi. Vítr a vysoká tráva není dobrá pro mé vykulené oči, už jednou jsem z toho dostala oční zánět.
V lese už tolik nepražilo slunce a nebyla tam vysoká tráva, takže se mi šlo daleko lépe a vystoupala jsem až k vrcholu skal k Venušiným miskám
Cestou zpátky už jsem opakovaně poleháváním v trávě dávala najevo, že se mi procházka vůbec nelíbí a daleko raději bych se opět válela doma na gauči.
 |
| Terry |
Při návratu k autu jsme míjeli železniční koleje, které zničila loňská povodeň.
Teď už ležím na pokoji, odpočívám a děsím se toho, kam mě zítra pánečci přes můj odpor vyvezou.
Terry
Žádné komentáře:
Okomentovat
Předem děkuji za případný komenář k tomuto příspěvku. Pokud svůj komentář nevidíte, zřejmě čeká na schválení; děkuji za pochopení.