Je čtvrtek ráno a to ještě netuším, jakou lekci dnes dostanu.Zatím to vypadá jako slibný den, dostávám obojek, nakládají mě do kufru auta a vyrážíme do beskydských hor.
Páníčkové mě chtějí uondat a ani netuší, jak se jejich záměr podaří naplnit.
Výlet začíná poklidně, mineme první louku, na které se pasou krávy a blížíme se k louce další. Protože proti nám jedou cyklisti, jsem připnuta na vodítko, chvíli jdu středem polní cesty, když vtom mě zaujme něco blízko elektrického ohradníku.
Tak se tam vrhnu a najednou se stane něco tak nečekaného, co jsem ještě ve svém krátkém životě nepoznala-dostanu elektrický výboj a pak už jenom kvílím a kňučím, chci utéct daleko odsud a být zpátky doma uprostřed zahrady, kde mi nic nehrozí.
Zbytek cesty jdu co nejdál od těch škaredých drátů a po návratu z procházky už jen spím a spím a spím.....
Asi je to trest za toho ptáčka, kterého jsem včera za letu ulovila a poslala ho na onen svět.................
Máša
Žádné komentáře:
Okomentovat
Předem děkuji za případný komenář k tomuto příspěvku. Pokud svůj komentář nevidíte, zřejmě čeká na schválení; děkuji za pochopení.