Ráno to ještě vypadalo, že se budu celý den povalovat a maximálně posunovat svůj pelech po různých koutech zahrady. Jenže chyba lávky. Zase jsem se nechala nachytat a naložili mě do auta, které vyrazilo směr Karviná.
V tom hicu se mi nikam nechtělo, natož ke kostelu, který stojí nakřivo. Prosebně jsem se dožadovala okamžitého návratu domů, kde je alespoň trocha stinných zákoutí.
Uvnitř nejšikmějšího kostela v republice jsem sice nebyla, ale slyšela jsem, jak se turisté, co z něj právě vyšli, baví o tom, že:
- někteří mají z pohybu uvnitř kostela závratě a točí se jim hlava
- uvnitř chrámu člověk zažívá zvláštní pocit. Zdá se jakoby podlaha byla našikmo; ve skutečnosti je však rovná(o čemž svědčí vodováha na podlaze umístěná) a nakloněné jsou stěny
 |
| kostel svatého Petra z Alkantary |
Tady mě jen díky vodítku páníčkové vytáhli ze stinného příkopu(kam jsem se ukryla před poledním sluncem) a míříme zpátky domů.
Máša
Žádné komentáře:
Okomentovat
Předem děkuji za případný komenář k tomuto příspěvku. Pokud svůj komentář nevidíte, zřejmě čeká na schválení; děkuji za pochopení.