Jak mě nejdříve chtěli a potom ne . . .

 . . . a jak jsme se pak nasquattovali do altánu.

Před několika dny byl o mě projeven vážný zájem s odůvodněním, že členové mojí budoucí nové rodiny jsou ze mě nadšeni a plánoval se i termín předání.

Pak ale někoho z nich přepadl divný pocit a už mě nechtějí.

Zůstávám tak k adopci stejně jako Maggie a Kaťuše, která je ve skutečnosti kocour.

Novinkou je pouze to, že prý budeme předáni pouze vážnému zájemci - v opačném případě nás prý  majitelé zahrady, kde jsme se "vylíhli", nějak uživí.

Tahle informace pro nás byla impulsem pro to, abychom z vlhkého stinného kouta u plotu expandovali více do zahrady.

A tak jsme dnes nasquattovali i s naší kočičí mámou zahradní altán. 

Je tam spousta zajímavých věcí, se kterými si teď můžeme hrát-popadané ořechy, nafoukané listí, krabice a pytle se dřevem, textilní pytle na brambory, sklenice s vodou a rezavými hřebíky, kopačák nebo stará trubka od vysavače. 

Nejvíc mě baví, když chodím po zábradlí altánu a ten malý srandovní pes, který vždycky doprovází  paničku, běhá pode mnou a snaží se ke mně dostat.

Včera se mu ta jeho zvědavost nevyplatila-když jsme se mu se ségrami a bráchou schovávali  mezi dřevy, běhal za námi tak divoce, až si napíchnul větvičku do oka a teď  mu musí panička aplikovat co 2 hodiny oční kapky.

Harry

Harry - kotě k adopci

Maggie - kotě k adopci